Pátek třináctého a jeho předzvěsti... Můj pátek třináctého byl ale pravým opakem. Ráno jsme vyjeli směr Praha do salonu Dlouhovlásky, kde se konala druhá část natáčení s televizí Nova. Peťa Valentová mi za Dlouhovlásku, salón, který pomáhá a dělá svět hezčí, předala paruku. Bylo to pro mne trošku překvapení, přeci jen jsem jí ještě neviděla a tak...
Celou zimu se každý rok těším na jaro, teplo, sluníčko. Letošní rok nebyl výjimkou. Jelikož nepřišlo jaro ale hned léto, musím teď zjistit, jak nejlépe a nejkomfortněji léto s nemocí přežít. Já jsem veliký milovník veder, slunění a prostě léta, tentokrát je to však jiné. Sluníčko mi vůbec nedělá dobře. Při cestě autem jen kousek, bych vypustila...
Tentokrát jsme měli úterý úplně nabité. Píšu měli, protože se mnou a taťkou jel tentokrát i Filípek. Rozhodně bych ho na onkologii nebrala, není to místo příjemné pro dospělé natož pro děti. Brali jsme ho s sebou, protože na poledne jsme měli domluvené natáčení v televizi Nova. Ráno v 5 hod. budíček a vyrazili jsme jako obvykle směr Praha....
Na svátky jara letos byla ještě pěkná zima. Je to už ale přeci jen veselejší a barevnější. Máme za sebou celý velikonoční týden: škaredou středu, zelený čtvrtek, velký pátek...
Večer mne čekal koncert Tomáše Kluse, na který jsem neměla odvahu se těšit. Víte, jak to je když se na něco těšíte... Což u mne teď bylo několikrát vyplněno a nakonec jsem se mohla těšit jak jsem chtěla a nikam nešla. Tentokrát to vyšlo a my s Ufónkem, obě jak Alenky v říši divů, šly mezi lidi. Za prvé...
Pondělní den jsem měla bohatý program. Mám vždycky trochu pocit, že musím všech stihnout honem, honem, do úterní chemoterapie.
Další úterý je tady, tentokrát velikonoční týden, tedy šedé úterý. Musím říct, že ten maraton docela utíká. Teď bych měla pravděpodobně v půlce chemoterapií, když všechno dobře půjde a ono prostě půjde. Tak už JEN do června!!! Minulý jsme slavily s Kájou jaro, tento týden její poslední koktejl. Holka, přeju ať už je jenom líp. Posílám veliké silné...
Pátek mi bylo parádně, zvládla jsem spoustu normálních věcí, jako třeba vyzvednou Filípka ve školce, upéct mu oblíbený čokoládový dort a protřídit mu skříň. To prostě není možný jak ty děti rostou. V sobotu jsme zvládli se potkat s punckovo-rockovou rodinkou a kamarádem Sašou. Kluci si pohráli a my se nasmáli.
Nebudu psát pořád o každé chemoterapii, je to vlastně pořád dokola. Měla jsem upřímně strach, jezdit každý týden. Už jen psychicky, každé úterý se vydat na to oranžové křeslo. Tak jak nemám ráda tuhle barvu, tak bych třeba nechtěla odsoudit i úterý. Nakonec musím říct, že tyhle chemoterapie už nejsou oranžové a tak zákeřné na žaludek. Mají sice...
Některé věci prostě nemůžou být náhody. Poslední měsíce na náhody věřím čím dál míň. Jedno z nich bylo setkání s mojí sparing partnerkou na chemoterapii Kájou. Prostě, když máte někoho potkat, tak ho potkáte. Byly jsme spolu na dalším, přesně druhém společném, koktejlu a aspoň nám to rychleji uteklo. Musím říct, že jsme dokonce zakecaly i to, kdy...
V pondělí 5.3. jsme byli všichni (já, máma, táta, brácha) pozvání na genetickou kliniku. Já pro výsledky a ostatní na vyšetření, ať se ví, kdo je taky BRCA mutant. Rozhodla jsem se, že vyjedeme již ráno a spojíme příjemné s užitečným. Domluvila jsem se s Leničkou, že se potkáme konečně osobně v Praze. Bylo to naprosto skvělé setkání i s...
Se stejně nemocnými ženami jsme daly dohromady věty a témata, která nás mrzí, vytáčí, unavují (není to tedy jen z mé hlavy a není to vždy můj případ):
To, že občas nepoužívám hlavu, už vím. Pořád musím mít nějaké výsledky činnosti, aby za mnou bylo něco vidět. Nedokážu jen tak nečinně ležet. Zase si to neuvědomuji, nebo spíš nechci. Chci dělat všechno, aspoň skoro všechno, jako dřív. Dnes mi Ufónek napsal, že mi tělo už nemůže dát větší varování. Sama ví, o čem mluví a navíc mě v...
Je to trochu zvláštní hodnotit něco zpětně. V minulosti to tak bylo, ať to bylo cokoliv jako třeba investice času, naději, sny, činy, zpět už to nevezmeme a já bych ani jednu chvíli svého života nezměnila. Nebyly to vždy chvíle růžové, přijde mi, že u mne většinou všechno s velkým nádechem černé (a to je jen kvůli depešákům). Nikdy jsem...
Pod slovem prázdniny si představím ty svoje hezké volné chvíle v mladí. Mělo by to být něco jiného, nevšedního, útěk ze stereotypu. Ty letošní prázdniny tráví Filipek tím, že se o mne stará, nebo se mnou chodí po doktorech. Je mi ho líto, měl by být na horách nebo někde bobovat a on zatím v čekárně poslouchá od holčičky, proč...
Středa 28.2. další mezník v rakovinovém životě. Jak už jsem psala, vždycky když už se s něčím naučím žít a přijmu to, tak se objeví další věc. Mám teď každý týden nějakou novinku, co se mne hodně dotkne a musím se s ní vyrovnávat. Jsou to i věci, co se dějí lidem v mém okolí a mne to zasáhne a přemýšlím, nad tím proč se takové věci dějí....
Pochemové období se mnou tentokrát trávil Ivík. Probrali jsme všechno tam i zpět, zavzpomínali na dny plné síly, co jsme společně všechno prožily, co stálo za to a co ne. Občas se na pohledu na věc neshodneme, ale vždycky si upřímně řekneme, co si o tom ta druhá myslí. Ivík, Ivucha, Iva, Ivuška, hvězda ze vsi, Čvachtová, je žena (no...
Zase jsem nemohla po chemoterapii spát a přitom bych to všechno tak ráda zaspala. Prostě mám asi raději koukat do tmy a přemýšlet. Hlavu musím mít velikou asi jako školní tělocvičnu, aby se tam všichni a všechno vešlo. Tahle tělocvična má takovou funkci muzea či knihovny. Vždycky si nějaký exponát vyberu a zase ho vrátím. Vlastně jsem si opět...
Jen u babičky člověk nachází ten klid, porozumění a něhu. Že by to bylo tou moudrostí, která z každého slova sálá? Snad je to prožitým životem a mnoha zkušenostmi. Ten milý úsměv na tváří a laskavost nelze předstírat. Moudrou, laskavou a obětavou babičku bych přála každému...
Čekalo mne tradiční kolečko. Ranní vstávačka, cesta, odběr krve, chemoterapie, postel.
Sobota patřila Filípkovi a dlouho očekávané akci. Jeho první láska Isabelka slaví narozeniny a ten můj milovník už se nemohl dočkat. Několikrát jsme měnili kostým a přípravy byly opravdu veliké. Ach ty první lásky... Zavzpomínejte na ni i vy a vraťte se v čase. Zase mám pocit, že ten čas prostě moc rychle letí. Moje miminko mi doma básní o...
Uplynul jeden den s PICCem a já už na něj měla obleček od TruTru, krásný černý s bílými puntíky a černou krajkou. Takže pro ty, co by rajcovala krajka ve spojení s PICCem, to může být i erotická záležitost a vlastně takové krajkové prádelko. Jelikož je tento kus oblečení pro mne momentálně důležitější jak kalhotky, tak mi Jíťa během dalších...
Cesta do Prahy byla zvláštní, v protisměru hořelo auto a o pár kilometrů dál byl vysypaný kamion s kuřaty. Hned jsem si vzpomněla na mého bývalého šéfa a dnes výborného kamaráda Davida. On mi totiž nevěřil, že po cestě na poradu byl vybouraný kamion s prasaty a proto jedu pozdě. Často na to vzpomínáme. Jinak jsme dojeli včas. Čekal mne...
Dnes je mezinárodní den rakoviny. Chtěla bych vás všechny vyzvat, ať jste k sobě důslední. Choďte s každou maličkostí k doktorovi a nenechte se odbýt. Hlídejte své blízké a chraňte si své zdraví!
Ráno v 5 hod. budíček a vyrážíme směr Praha. V 7 hod. už sedím na odběrech krve. Tentokrát to byl docela oříšek, už není kde brát. Nakonec se všechno povedlo a i kanyla byla zavedená. Čekání šlo tentokrát docela rychle. V ordinaci ale nebyla paní docentka ale mladý pan doktor - její zástupce. Probrali jsme moje horečky, snášení prvního koktejlu,...
Musím přiznat, že je trochu nezvyk ta holá hlava. Sice se pohybuju jen po čekárnách doktorů, ale i tak. Téměř nikam jinam se nedostanu a když jo, tak o to větší radost mám. Tak jako na obědě s přáteli (Zuzka a Jirka). Bylo to poprvé, co jsem byla veřejně venku bez vlasů. Spoustu z vás tam i potkala, což bylo...
Ráno byla únava z předešlého dne sakra znát. Byla jsem ale spokojená a ráda, že se mi zadařili obě akce. V koupelně stojím před zrcadlem a jako každý den sahám do vlasů. Ha a je to tady, plná dlaň vlasů. Věděla jsem, že to přijde, jsem přeci připravená. Mám šatky, čepice, dvakrát jsem vlasy zkracovala. Ale stejně mi tečou slzy...
Po dětské oslavě jsem byla příšerně unavená, chvilku si odpočinula a šla. Po několika měsících šla mezi lidi. Bez roušky, bez starostí, bez očekávání a prostě jen šla. Byla jsem domluvená s Ivíkem, že když budu aspoň trochu moct, půjdu. Konala se totiž Depeche mode party. No a když už nemůžu na koncert, tak slyšet kluky z Ústeckého DM...
Tak je to tady. Den Déééé. Už od léta slýchám pořád dokola "Mamko, kdy budu mít oslavu já? Já chci taky dát dětem ve školce pozvánky. A kdy už to bude?" No takže letos už se tomu nedalo vyhnout a oslava byla veliká. Tak půlkulatiny, to se musí oslavit. Pět je vám jen jednou, stejně jako všechna ostatní čísla. Ale...
V rámci příprav na Fildovu zítřejší party jsem dnes musela vyrazit mezi lidi na nákup. Všude lítají bacily a spousta lidí nemocná, nemůžu si teď dovolit ještě něco chytit. Moje imunita je špatná a už samotná oslava s dětmi není úplně ideální, ale co bych pro synáčka neudělala. Nejoslabenější a nejnáchylnější jsem v půlce cyklů mezi chemoterapiemi....