Stateční Vikingové

Některé věci prostě nemůžou být náhody. Poslední měsíce na náhody věřím čím dál míň. Jedno z nich bylo setkání s mojí sparing partnerkou na chemoterapii Kájou. Prostě, když máte někoho potkat, tak ho potkáte. Byly jsme spolu na dalším, přesně druhém společném, koktejlu a aspoň nám to rychleji uteklo. Musím říct, že jsme dokonce zakecaly i to, kdy jsem se měla hlásit po premedikaci o další infuzi. 

Díky a zase v úterý, bejby. 

V čekárně před návštěvou doktorky byli zase ti stejní bojovníci jako minule a předminule a vlastně vždy. Občas mám pocit, že se vždycky sejdeme jako team bojovných vikingů. Plni odhodláni a síly trpělivě čekáme na další zprávy a pak se přesuneme na chemoboj. V hlavě se mi honily vzpomínky na školní zápis, je to tu tak trochu podobné. První návštěva taková "registrace" a pak už se hlásím pod číslem na kartotéce. Se svými spoluonkoláčky se pravidelně potkávám v čekárně jako se spolužáky ve třídě. Někdy prohodíme pár slov, někdy jen úsměv, ale tak jako tak vidíme změny u každého z nás. Někomu už rostou vlásky a má ježka a někdo naopak protože teprve začal boj. V čekárně je vždycky cítit obrovská energie, která mne dostane. Vidíte spoustu lidských osudů. Tentokrát byl ve stacionáři na své první chemoterapii starší pán a celou dobu tam s ním byla jeho manželka, která ho držela za ruku. To je to opravdové gesto spolubojovníka a tady jsem zase viděla, že svatební slib v nemoci i ve zdraví, v dobrém i zlém, lidé berou vážně. V místnosti byla cítit láska a na nás ostatní to v dobrém doléhalo. Tentokrát hráli Ufónku Anděla, byla jsi tak se mnou a to i v té křížovce. Na ten můj vychemovanej mozek si občas totiž dám nějakou křížovku a osmisměrku. No, řeknu vám, paměť mám teda v katastrofálním stavu. Přijdu si, že Eva Holubová v Pupendu mluvila o mně, když prohlásila, že ten senila od naproti, když se ho zeptáte v poledne, tak ani neví, co snídal. Tak tak to mám já, i když nejsem zrovna ještě ve zmiňovaném věku. Ještě hezčí den mi udělala paní ze stejného kmene vikingů Naďa. Slíbila mi, že mne naučí motat šátky na hlavu. No nemyslete, on to je pěkný kumšt. Měla totiž krásný mandalový šátek, který jsem jí pochválila. Parádně jí padl, nemohla jsem z ní spustit oči, až mi to bylo trapné a paní se hned hlásila, že mi tedy ukáže jak na to. Sedím si, kapu a užasle koukám, ona si mne našla a přišla mi to ukázat. Děkuji Vám! Je to vždycky hezký pocit sounáležitosti. 

Stejně takový máme v naší FB skupince s holkami, pomáháme jedna druhé. Můžeme otevřeně psát úplně o všem a radíme si. Taková naše óaza, kde vám všichni rozumí a jsou připraveni podržet. Jsme takové mušketýrky - jedna za všechny a všechny za jednu a to hlavně díky skvělé náčelnici "kozenek" Marcelce. S těmito ženami jsme dávaly dohromady i předchozí článek Jak vytočit onkoláčka. Popravdě jsem netušila, kolik reakcí na něj bude. Je to hlavně i díky Terezce, která sdílela do světa. Jen bych chtěla dodat, že je to vždycky hlavně o vřelém přístupu a jak daná slova podáte. Potřebujeme hlavně vědět, že na to nejsme sami, že vám na nás záleží a máte nás rádi. Pak si říkejte "téměř" cokoliv. Když se vás někdo zeptá, jak se máte a ani vás nenechá domluvit, nebo nečeká na odpověď a jede si svou, protože ho to prostě nezajímá a otázka byla jen řečnická, je to smutné. Takže neberte to prosím všichni jako nějaký striktní návod a buďte sami sebou a oporou toho druhého, jak ucítíte vy za vhodné.

Sama za sebe musím říct, že mě dlouho nikdo nevykolejil jako tento týden paní na úřadě. Mluvili jsme spolu o jisté věci po telefonu a nic nebyl problém. Když jsem jí zmínila svůj zdravotní stav, tak mi řekla, že to je jiná situace a že se mnou nebudou ztrácet čas, když mám rakovinu. Prvně jsem si přišla naprosto hrozně, že mne ve 32 letech někdo takhle odepsal, ale vyspala jsem se z toho a dnes bych jí chtěla naopak poděkovat. Tato paní mě tak vytočila, že mě tím neskutečně probudila. Zase mi otevřela oči a nakopla k tomu, že takhle teda ne, a že já to co chci prostě dokážu. DĚKUJI. Vím, že nejsem jediná, ke komu se takto zachovali, ale nikdo nikdo neví, kdy se může dostat do stejné situace.

Tento týden jsem učinila jeden velký objev... Když potká sob soba, mají radost oba... Do teď jsem žila v tom, že je to myšleno na soby zvířata. Omyl je to na sobecké lidi :(

Dnešní píseň je od Báry Polákové Ráda... protože to já vás mám ♥