Společně po letech
Je to pár měsíců, kdy jsem se dokonale odreagovala v lázních. Vážně jsem si to moc užila a moc ráda na to vzpomínám. Jak jsem do detailů psala přímo v článku o lázních. Tentokrát na stejné místo vezu mamku. Není to náhoda, byla jsem natolik spokojená, že jsem doporučil i dál. Věřím, že si zde odpočine stejně. Není to teda úplně kousek, ale spojila jsem příjemné s užitečným a rozhodla se, že zůstanu na víkend. Filípek je stejně s dědou u moře, tak co doma.
Trochu na mne dýchla nostalgie z jara. Vlastně to bylo takové zvláštní, kdy mamka vzpomínala, jak tady byla před 33 lety. Kudy chodívali s taťkou, jak hladila Františka a přála si miminko a přitom vůbec nevěděla, že už jsem tam s nimi. Bylo vidět, jak se maminka dojímá, při vzpomínkách a tom, že mě má po tolika letech na stejném místě vedle sebe.
Mamce jsem všechno možné a potřebné ukázala. Zajely jsme si vláčkem na nedalekou Ameriku, kde si na břehu rybníka pochutnaly na horkých malinách. V neděli, než jsem mamku zanechala léčebnému procesu, jsme stihli navštívit nedalekou přírodní rezervaci SOOS. Kromě krásné panenské přírody, zde pobublávají léčebné prameny a celé to působí jako měsíční krajina. Stojí za návštěvu, je to příjemná procházka s bezbariérovými dřevěnými chodníky.
Odpoledne jsem si ještě užila lázeňského klidu na sluneční louce a vydala se za povinnostmi směr Praha.