Pátek bláznů svátek

V rámci příprav na Fildovu zítřejší party jsem dnes musela vyrazit mezi lidi na nákup. Všude lítají bacily a spousta lidí nemocná, nemůžu si teď dovolit ještě něco chytit. Moje imunita je špatná a už samotná oslava s dětmi není úplně ideální, ale co bych pro synáčka neudělala. Nejoslabenější a nejnáchylnější jsem v půlce cyklů mezi chemoterapiemi. A to je teď.

No tak už s rouškou chodím dlouho, tak klasika nasadím a jdeme. Hele jako fakt, pátek bláznů svátek. To, že na roušku u nás lidi nejsou obecně zvyklí, víme, ale to co občas předvádí je za hranicí. Přijde mi, že jim prostě vůbec nedojde, že to mám kvůli své ochraně. Za to je ale okamžitě napadne, že mám nějakou smrtelnou infekci a jsem tak blbá, že lezu ven a chci celé lidstvo vyhubit. To nepřeháním. Sahám a beru banány, vedle mě paní, koukne na mě a div neuskočí. Banány stihne vrátit. Co kdybych na ně sáhla, že? Po všech těch pohledech se dostáváme ke kase. Paní u kasy na mě nedůvěřivě kouká. No úplně nejlíp se v té roušce nedýchá, tak mi prostě zaskočilo. Já se rozkašlala a v tom byli všichni v pozoru. Filda je držák, chce pořád pomáhat. Zalezl si vedle paní a rychle jí vše namarkované odebíral. Tak napomenula jsem ho, ať jde zpět. Jednou, dvakrát. To podruhé bylo asi míň slyšet, spíš huhňání, a zřejmě to ani nebylo s dost důsledným tónem. Karma je totiž přece zdarma, ne? No tak jsem vlastně byla ráda, že mám takového pomocníka a že si to paní taky užívá. Chvilku to vypadalo, že celý nákup bude možná i zdarma, jak na mě stále pokladní hleděla. Tak po mém dotazu, zda mohu zaplatit, sdělila částku a my mohli konečně opustit obchod. Mamka, která byla s námi a všemu přihlížela, šla před námi s taškami, které mi připomněli film Sám doma. Jen jsem se modlila, aby nedopadla stejně. 

,,Kdo mlčí, nemusí vždy souhlasit. Možná jen někdy nemá chuť diskutovat s idioty.,, 

Dost mě pobavila fotka, na níž měl Dave Gahan 16.1. v Berlíně roušku. Beru to od něj jako podporu a jsem ráda, že mě v tom nenechal.