Neděle v Brně

V neděli jsme se vydali do Brna, abych si užila takové Prázdniny v Brně podobně jako Audrey Hepburn v Římě, který tak zbožňuji. Musím říct, že je velmi málo dní, kdy bych se do tohoto věčného města nevracela vzpomínkami. Mára, jako správný profík, měl připravené lokace a já zase šaty značky Lazy Eye. Jsou to ručně šité šaty a dámské oblečení z kvalitních materiálů podle původních střihů ze 40 a 50. let. Nádhera! Tak nám to šlo společně i tentokrát. Výsledek je parádní, bez retuše a jakýkoliv velkých úprav. Mára, je skvělý fotograf a ještě lepší člověk. Každé místo vybíral pečlivě srdcem a tak naprosto chápu, že vybral i kavárnu SKOG Urban Hub. Tak výbornou kávu jsem hodně dlouho neměla, díky Alane. Všem milovníkům a fanouškům kávy a hezkých míst doporučuji navštívit.

Filípek s babičkou zatím čekali v centru a užívali si to po svém. Focení nám zabralo chvilku, tak jsme pak ještě chvilku v Brně pobyli, než jsme zamířili domů.

Chemoterapii jsem měla zase díky státnímu svátku ve středu. Tentokrát jsem měla namícháno ještě než dokapala první infuze. Asi jako kompenzace za tu minulou, co trvala zase obzvlášť dlouho. Čím rychleji byla umíchaná, tím více "působila". Tentokrát následovaly stavy znecitlivění končetin. Vůbec jsem necítila ruce ani nohy. Začínám mít trochu pocit, že chemoterapie funguje jako droga. Mám skoro abstinenční příznaky den před podáním, kdy jsem nateklá, všechno bolí, nemůžu se hnout, ale po podání všechno odezní. V den aplikace jsem unavená a konečně bych ráda i spala. Jsem totálně oblblá, ale je mi vlastně dobře. Následující den se dostaví účinky až navečer, kdy mám většinou i horečky, návaly, a  na rukách a nohách se pere fialová s modrou a přestávám je cítit. Pravidelně mi teče několikrát denně krev z nosu a páteř o sobě dává taky znám, hlavně ta krční, která mi pravděpodobně způsobuje ty fajn migrénové stavy. Celé to pak koncem týdne utichne a začne den před chemoterapií nanovo. Přes to je každý týden úplně jiný a těžko se plánuje něco dopředu, když nevím, co mne čeká.

Já zrovna nikdy nebyla typ, co by neplánoval. Ne nějak moc dopředu na roky, ale takový ten základ. Teď je mé plánování v rámci týdnů, nic velkého. Takže buď a nebo... Většinou se snažím dostát svých plánů a slibů, ale nikdy nevím, s čím se probudím a jak mi vlastně bude za hodinu. Pořád si přijdu jako bych byla za nějakým oparem - mlhou a nebyla úplně při smyslech a vlastně fungovala na nouzový-krizový režim, který má snad ještě rezervy.