Nafrněná i po chemoterapii
Pochemové období se mnou tentokrát trávil Ivík. Probrali jsme všechno tam i zpět, zavzpomínali na dny plné síly, co jsme společně všechno prožily, co stálo za to a co ne. Občas se na pohledu na věc neshodneme, ale vždycky si upřímně řekneme, co si o tom ta druhá myslí. Ivík, Ivucha, Iva, Ivuška, hvězda ze vsi, Čvachtová, je žena (no pardón drahá, ale to slovo mi k tobě nejde). No, aby jste věděli proč... Iva, většinou oděna v černé barvě, vysoké postavy často měnící účes (1% pink) s velmi vytříbeným slovníkem, hlubokým hlasem, není zrovna někdo, koho fotku bych viděla ve slovníku vedle slova žena. Když mně potkala poprvé, měla mne za nafrněnou krávu a dávala to značně najevo. Tak se zrodilo krásné přátelství. Dneska už ví, že ne všechno, co se říká, je pravda. Doufám, že ti zase někdy na nafrněnou zatančím :)
Tak už to o ní teď víš, no to se o ní teď říká.
I on to o ní prej ví, dyť se to dávno už ví.
I tamta támhle to ví, no tak to bejt tak musí.
Když se to prsimtě říká, se to prsimtě ví.
Je nafrněná, nafrněná, nafrněná, prej blbě vaří,
je nafrněná, nafrněná, až moc se jí daří,
je nafrněná, nafrněná, problematická,
je nafrněná, nafrněná, egoistická,
je nafrněná, nafrněná a hysterická,
je nafrněná, nafrněná a ironická.
Já už to o Tobě vím, to se teď o Tobě říká.
Já už to o Tobě vím, dyť se to ježiši ví.
Ty už to o mě teď víš, no tak se zas něco říká.
A kdo to prsimtě říká, jak to prsimtě víš?
Každej ví víc, než Ty, kdo jsi, a co se teď říká.
Všichni ví líp, než já, líp, než já, kdo jsem já.
Všichni ví o všech víc a všechno, co se teď říká.
Všichni ví o všech víc, to se tak prostě ví.Jsem nafrněná, nafrněná, nafrněná, problematická,
jsem nafrněná, nafrněná, nafrněná, egoistická,
Jsem nafrněná, nafrněná a hysterická,
jsem nafrněná, nafrněná a ironická,
jsem nafrněná, nafrněná, egoistická,
jsem nafrněná, nafrněná, problematická.
I Ty už to o mně víš, to, co se o mně říká,
i Ty víš líp kdo jsem já, líp, líp, než vím to já.
I Ty už to o mně víš, to, co se o mně říká,
i Ty víš líp kdo jsem já, líp, líp, než vím to já.
- Bára Poláková -
Iva působí na své okolí drsným dojmem, že jí nikdy nic nemůže položit a zasáhnout. Je to tvrďák, co se s ničím nemazlí. Ráda se do všech naváží - protože jakoby a o to nejde. S ničím se nemazlí, je pro opravdu každou špatnost, umí pít. Kromě toho, že je to moje depešácká parťačka, tak je to úžasná máma, kuchařka, hospodyňka, co ovládá třeba háčkování. Ostatní možná ošálí, ale já už dávno vím, že je uvnitř obětavá, citlivá, empatická, křehká duše, co umí pořádně brečet na veřejnosti (na Queenech na nás koukala celá O2 aréna). Dva dny mi seděla u postele a mě to tak uteklo. Vím, že jí můžu vždycky říct cokoliv a že mě ona ani její nejdražší punkáčká polovička nenechají ve štichu.
Ne vždycky je na mne teď hezký pohled a tak hlídky mají jenom ti "skalní", před kterými nemusím hrát divadlo. Oni mne znají, důvěřuji jim a nemusím nic skrývat a konec konců moje opravdové kocoviny znají dobře. Jen je mi vždycky pak líto, že mne musí přeci jen vidět v tomhle stavu. Vím, že si teprve pak i oni uvědomí, co se opravdu děje. Mnohem raději bych šla samozřejmě kamkoliv ven, než být v posteli. Postel... Trochu mám občas chuť vzít sekerku a rozsekat jí na třísky, tak jako to udělal vyléčený mládenec v Dařbujánovi. Namísto toho bych sekeru ani neuzvedla, natož uvedla do chodu. Takže si budu vážit toho, že svou postel mám. Narazila jsem na skvělý projekt armády spásy, jmenuje se NOCLEŽENKA.cz. Stojí minimálně 100,- a při jejím zakoupením darujete (přes armádu spásy) postel, teplý nápoj a polívku někomu bez domova. Venku dost mrzne a myslím, že stovka je pro někoho krabička cigaret, pro druhého káva, dalšího cesta taxíkem namísto procházky.... Ráda dělám dobré skutky a toto se mi líbí. Já naštěstí tedy svojí teplou postel mám, i když na ní nadávám. Omlouvám se všem, kteří mne měli v plánu vyvenčit, ale teď ruším všechny plány. Mám teď pár dní, kdy potřebuju načerpat síly na další každotýdenní maraton chemoterapií. V mezi čase chci užívat nejbližších, hlavně si užít Filípka, když to jde, tak to neberte osobně.
Od úterý do soboty jsem zase nějak přečkala a bylo líp. V sobotu jsem měla konečně chuť k jídlu. Dala bych si snad úplně všechno lívance, vývar, steak, nějaký dortíček, langoš, řízek, prostě všechno. Takže teď hned než se něco změní, jsem zavelela, že jedeme na mini výlet za dobrým jídlem. Na mé oblíbené místo, hodinu cesty autem, s námi jela i babička, za což jsem byla hrozně ráda. Krásný rodinný oběd na venkově. Já se pořádně nacpala a bylo mi krásně. Jako bych to věděla, v neděli zase všechno jinak a to nechutné pálení žáhy a celého jícnu, co mám po chemoterapii vždycky. Ať jím nebo piju cokoliv, tak je to děs. Tak ještě že jsem si udělala ty zásoby, pár dní zase musím vydržet. V mezičase koukám na dokumenty o cestování a historii a projíždím celý svět. Taky jsem se vrátila do mládí a vzpomněla si na bavlnkové šílenství náramků přátelství. Některé věci se vážně nezapomínají, je to veliká nostalgie. Někde uvnitř sebe jsem měla náramky uložené a přísahám, že celé ty roky si na ně nevzpomněla. Pokud máte tip na další činnosti, filmy, knížky sem s tím. Vy co mi píšete zprávy, se mne hodně ptáte na moje povolání, minulost a něco o více o mne kromě zážitků s rakovinou. Pokud vás bude víc, sepíšu sem něco delšího, ať tedy víte, s kým máte tu čest i vy, co mě neznáte. Takže klidně i náměty na psaní, co vás zajímá, pište dál. Mě by třeba zajímalo, kolik z vás četlo celý můj příběh od prvního článku Potřeba se vykecat, a které psaní vás jakkoliv upoutalo nejvíce. Budu ráda za zpětnou vazbu.
Dnes to nemůže být jiná píseň než Hapka - Kocour se schoulil na Tvůj klín
