Je tak jak je a bude tak jak bude…

Dnes je mezinárodní den rakoviny. Chtěla bych vás všechny vyzvat, ať jste k sobě důslední. Choďte s každou maličkostí k doktorovi a nenechte se odbýt. Hlídejte své blízké a chraňte si své zdraví! 

Mám týden po chemoterapii a teprve začínám opravdu procitat. Musím říct, že mi značně ubyla kila a hlavně fyzická síla. Tlak mám pořád spíš tak, že nemám a jediný zaručený lék byly volby. To musím říct, že mi hnulo tlakem festovně. Je vlastně fakt, že jsem celkově docela zmordovaná. Dává mi to fakt zabrat. Nebudu si ale pořád jen stěžovat. Má to i svá pozitiva. Mám čas na Filípka, sice ne sílu, ale čas ano. Můžeme společně plánovat, co nás všechno čeká až.. Až bude hezky, až budu zdravá, až budu moct a až to prostě půjde. Naštěstí je dobře, že v pěti letech si tak úplně neuvědomujete závažnost situace. Mamka je nemocná ale neví, co přesně mi je. To co neví, však vnímá a to moc dobře. Dětičky to prostě umí a je škoda, že ta jejich vnímavost nám mnohdy nezůstane, všem bez výjimky do dospělosti. Myslím, že by se nám rozhodně snadněji žilo. Vidět zase svět těma dětskýma očima. Neřešit co bude.

Jak řekl jeden stoletý stařík, co vyskočil z okna: 

"Je tak jak je a bude tak jak bude." 

Slyšela jsem, že největší projev empatie má být pomoc druhému. O pomoci, které se mi dostává, jsem psala už mockrát. Možná to mám za to, že jsem taky vždycky, když to šlo, ráda pomohla. Nikdy mě třeba nenapadlo, že se situace otočí a já jako dobrý anděl budu na druhém břehu. Nechci rozhodně rozebírat, kolik každý může či nemůže z měsíčních výdajů obětovat. O to jak velká pomoc je, přeci vůbec nejde. Kdyby každý z nás dal měsíčně třeba dvacku, tak i to má obrovský smysl. Důležité je, že pomáháme a nikdy nevíte, kdy se i vaše situace otočí. Proto prosím, pokud budete chtít pomáhat tam, kde to má smysl, koukněte na dobrého anděla. Je to rychlé, transparentní, vidíte příběhy konkrétních rodin, kterým pomáháte. Pomoc je i to, že pustíte v MHD někoho sednout, pomůžete mamince s kočárkem, sebere odpadky na ulicí, co nebyly jeho a velké sci-fi nechat někomu parkovací místo :) Zkuste se bezdůvodně usmát a schválně kolik lidi vám úsměv opětuje. Spíš na vás asi budou divně koukat, zda jste v pořádku. Vy přeci jste v naprostém pořádku, tak se smějte. Já jdu zrovna pomáhat - budovat vězení pro lego vězně, i tak vládne pevná ruka a zlé skutky musí být potrestány...