Důkaz místo slibů

Je vás opravdu mnoho, co mi píšete, zvedáte náladu, posíláte drobnosti pro radost, děkuji každému jednomu z vás, co teď čte tyhle řádky. Děkuji za čas, co mi věnuje. Čas, ten tolik omílaný zloděj i dárce. Nemilosrdný a jindy laskavý, každému podle zásluh? O tomhle vládci nad vším je ale především známo, že má rád běh a většinou sprint. Pořád a rád utíká, utíká velmi rychle. No schválně, jak je to dlouho, co jste chodili do školky, co jste dostali občanku, dali první pusu, tančili na svatbě, poprvé ochutnali slanou vodu moře, spatřili horu, pochovali děťátko... Všechno to je jako včera, že? Čas, nejen že běží, ale ještě je to nedostatkové zboží, které se nedá nikde a za nic koupit. Je to poklad. Zakletý poklad v nějakém bludném kruhu. Pořád se honíme, ale nevíme za čím vlastně. To nejdůležitější - zdraví a čas, si za nic nekoupíme. Samotný čas obětujeme na to, abychom ho vlastně neměli. Kolikrát denně použijete slovo čas? Většinou ve spojení nemám čas... Když nemáte čas, nemáte nic! Myslíte, že by člověk na smrtelné posteli nevyměnil všechno co má za ČAS? Pár dní navíc se svými blízkými, vidět ještě léčivý úsměv dětí, držet někoho za ruku, moci se rozloučit... Záměrně pořád používám slovo ČAS a zase ČAS...

Stejně tak zkuste váš čas brát jako dárek, který můžete darovat druhému. Dárek, který je daleko víc jak květina, bonboniéra nebo cokoliv jiného. Nestojí nic, než zase jen sebe. Tedy čas pro někoho za váš čas. Pan čas nám každému měří podle svého, je tajemný a nerad říká, kolik nám ještě dopřeje. Dokud nevíme, neřešíme. Když naznačí, začneme se shánět a plašit, aby se slitoval a ještě přidal.

Práce a zase práce, mnohdy není čas na koníčky a třeba bohužel ani na to, si v klidu pohrát s dětmi. Nemáme čas na sebe, celý život se honíme za něčím, co nám má umožnit fajn život proto, abychom pak neměli čas na to ho žít. Zvláštní paradoxy...

"Když si budete s někým hodinu hrát, dozvíte se o něm víc, než kdybyste s ním diskutovali..." -Platón-

Za poslední rok mám spoustu času, přesto se o něj neuvěřitelně bojím. Ano, mám hodně volného času, ale uvědomila jsem si, že není samozřejmostí a že vlastně nevím kolik mi ho ještě zbývá. Nevěděla jsem a nikdy vědět nebudu, ale to procitnutí je zvláštní. Nikdy jsem nad tím neměla ČAS přemýšlet.

Každý jeden den má pořád stejně hodin a jak to, že jeden čas má a druhý pořád jen říká, že ho nemá. Ano, je to jen a jen na nás, co za těch 24 hodin stihneme a jak s nimi naložíme. Není to o tom, že čas není, ale o tom, že s ním neumíme hospodařit a ještě hůř, máme své priority a požírače času. Je to dobou, často slýchám. Ano, ale neděláme si tu dobu náhodou sami? Pracuji dlouho v obchodu a vím, že když není poptávka, není nabídka. Proč tedy máme všechny ty fastfoody, myčky nádobí, automatické pračky, audioknížky, elektronickou poštu? Nemělo nám to všechno čas ušetřit? Kde ten ušetřený čas máme? Proč tedy není nějaká záložna na čas, kam by člověk došel a u přepážky odevzdal našetřený čas na později. Hospodařil si s ním podle potřeby... Čas si schovat nemůžeme, stále je v pohybu. Může se s ním ale hospodařit. Je jen a jen na nás jak si jej rozdělíme, komu a čemu věnujeme jakou část.

Všechny ty minuty a hodiny nám byly darovány a my je můžeme darovat dál. Věřte, že je to opravdu ten nejlepší dárek, který můžete darovat. V tom neustálém shonu a povinnostech najít si chvilku na druhé. Přečíst dětem před spaním pohádku, vzít je třeba na výlet. Zastavte se za svými rodiči, navštivte svojí babičku a dědu. Buďte spontánní. Buďte jako déšť... Prší teď! Déšť nepočká, než se schováte. Žijte teď a tady.

Mohla bych tady o čase psát spousty a spousty dalších slov. Pro někoho zbytečných, ale vím, že jsou mezi vámi i ti, co mi pak děkují za připomenutí, za otevření očí nebo mi dáte za pravdu. Musím říct, že stejně tak tomu bylo i teď v neděli. Měla jsem za sebou pateční Olomouc a sobotní Brno ale přesto jsem se vydala na cestu do Berouna navštívit do nemocnice moji kamarádku. Neřekla jsem jí nic dopředu, nechtěla jsem slibovat. Prostě jsem jela. Důkaz místo slibů. Kolikrát se na ulici s někým potkáte a slíbíte si, že musíte zajít na kávu? Kolikrát však na tu kávu opravdu dojde? Kolikrát si napíšete s někým, že se uvidíte a najednou jsou z toho zase roky, co už jste se neviděli. Plané řeči... Skutek utekl... Sliby chyby... Proč? Nemáme čas, nebo se nám nechce a nebo máme něco zajímavějšího? Když se opravdu chce, tak je jedno kolik vás dělí kilometrů. Jde přeci o to kolik místa má ten člověk ve vašich vzpomínkách a srdci. Chtěla bych všem vám ze srdce poděkovat za váš čas, který jsme mi obzvláště poslední rok věnovali. Ať už napsáním zprávy, přečtením blogu, telefonem nebo, co je nejvíc osobním setkáním! Jakkoliv dlouhá osobní setkání, mi udělala radost. Radost, kterou ráda předávám dál. 

Tak tomu bylo i v neděli. Zuzka byla ráda, že jsem dojela. Oběma nám to prospělo, neskutečně jsme se nasmály. Všechno, co děláte, se vám vrátí. Zuzí, raději bych za tebou jela jinam, ale aspoň jsem ti všechny ty tvé návštěvy mohla trochu oplatit. Nedělám nic proto, že bych to chtěla oplatit, jen poslat dál. Zuzka mi dala za pravdu, že už dnes taky ví, že v nouzi poznáte přátele, není jen známé klišé. Víte, ono je opravdu důležité umět s časem nakládat, správně ho investovat. Možná vám to ten konkrétní člověk nebude moci nebo chtít oplatit ale věřte, že se vám to vrátí odjinud. Všechno co děláme, se nám vrací, většinou ne od těch stejných lidí, ale úplně z jiné strany a tak to má být. Často si ani neuvědomíme to kouzlo boomerangu činů. 

Jeden den byla velká průtrž, jela jsem v autě a uviděla starou paní, která se neměla kam schovat. Hned jsem zastavila a nabídla jí, že jí svezu nebo aspoň schovám před deštěm, aby se neprochladla. Tak krásně mi bylo u srdíčka. Nic mi to neudělalo, nic mě to nestálo jen pár minut mého času. Další den jsem šla něco koupit, chyběly mi v drobných dvě koruny jinak bych dala papírovou. Paní u kasy se usmála a řekla, ať ty dvě koruny nechám být. V úžasu jsem zůstala zírat... Co myslíte karma? Možná, možná jen chtěla udělat něco hezkého, nějaký dobrý skutek. 

Zkuste udělat něco pro druhé, on totiž dobrý skutek sílu vrací!! Važte si času a rozmýšlejte, jak s ním naložíte, kdo vám za to stojí a kdo ne. Představte si, že čas jsou vážně peníze. Do koho se vám chce investovat, koho rádi uvidíte, s kým je vám hezky, kdo bude za vaši společnost rád. Neztrácejte svůj čas!!

Rádi si děláme různé mezníky jako třeba, že nám za rok bude tolik, či tolik. Máme pořád přehled, jako třeba že za dvě hodiny nám padla nebo v kolik kde máme být.

Můj čas teď měřím na čas do operace. Mám týden, kdy se můžu hýbat podle svých představ. Spát jak se mi chce a tak dále. Týden hodně či málo času, relativní pojem. Mám se těšit, že to bude za mnou nebo se bát toho, co mne čeká?

Mám to každou chvilku jinak a i o tom je čas....

Užijte si každou vteřinku podle svých představ a nakládejte s časem jako s pokladem, on to totiž opravdový poklad je.

Dnes to bude skupina Mirai, kvůli skvělému textu