Číslo 5 slaví

Tak je to tady. Den Déééé. Už od léta slýchám pořád dokola "Mamko, kdy budu mít oslavu já? Já chci taky dát dětem ve školce pozvánky. A kdy už to bude?" No takže letos už se tomu nedalo vyhnout a oslava byla veliká. Tak půlkulatiny, to se musí oslavit. Pět je vám jen jednou, stejně jako všechna ostatní čísla. Ale to s Filípkem rozebírat teď nebudu. Mám okolo sebe skvělé lidi, kteří se pořádání ujali a všechno nachystali. Ivuško, Přemíku, Simo, jste nejlepší. Obrovské díky za to malé stvoření. Jídlo, dort, program, velká organizace, která na těch dětských oslavách je pak ve finále k ničemu. Musím říct, že to celé byl teda velikánský záhul.

Jako říká se, že malá párty nikdy nikoho nezabila. Troufnu si říct, že to tak moc nemusí platit o té dětské. Nebo to bylo asi tím, že nebyla malá? Všechno proběhlo v pořádku. Po krásném loutkovém divadle se dostavil dokonce i veliký maxipes Fík. Takže já Ája měla splněný sen a byli jsme kompletní dvojka. Trochu jsme se obávali, aby nám Fík při předávání dortu s hořícími svíčkami neblafl, ale i to se ustálo bez úhon. Všechny děti byly uřícené, ukřičené a hlavně šťastné a o tom to přece je.

Filipek si další hodinu doma rozbaloval hromadu dárků, za které neskutečně děkujeme. Lego vede a má tak na týden co dělat, než to všechno sestaví. Celý večer stavěl sopečnou základnu, oblečený v lego mikině, na očích brejle Harryho Pottera, vedle sebe zaparkovaný koště Nimbus a sedí na peněžence s želvama Ninjama a v tom má permici do zoo. No a spát samozřejmě nejde, dokud všechna lega nepostaví. Nezapomenutelné narozeniny a mojí odměnou bylo, když mi Filípek povídá. "Moje maminko, děkuju za oslavu a víš, že tě mám rád."

Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne.