Avon Pochod
Do poslední chvíle jsem nevěděla, zda vůbec budu moct jet. Nakonec všechno dobře dopadlo. Myslím, že jsem byla už 4x a pokaždé to byl veliký zážitek. Nikdy mne však nenapadlo, že jednou mezi ty statečné a silné ženy, které si nemocí prošly nebo procházejí, budu patřit i já. Tentokrát to bylo ještě emotivnější, než kdy jindy. Letos to mělo úplně jinou váhu, jakési prozření, uvědomění a vědění o čem TO celé je. Pořád je potřeba o rakovině mluvit, není to už sice takové tabu jako dříve ale sama vím, že stále je spousta informací vzdálená.
Avon pochod je jedna z nejznámějších akcí u nás na podporu žen s rakovinou prsu. Koná se ve více jak 58 zemích celého světa a vždy má velikou účast. Letošní Avon Pochod byl už 18. a šel se za zdravá prsa. Trička navrhla Klára Nademlýnská a jsou obzvláště povedená. Je krásné vidět všechny ve stejném růžovém tričku.
Do Prahy na plnoletý pochod jsem jela s rodinou a kamarádkou Mončou. Vstávali jsme v 5 ráno, musela jsem být na místě už v 9 hod. Později se dozvíte proč. Bylo fajn sledovat, jak se pozvolna náměstí zaplňuje. Potkala jsem na Staromáku spoustu z vás, především mne těšila setkání s Belliskami - zdravím vás děvčátka, byly jste opět boží. V 11 hod. už bylo náměstí skoro plné a ve 12 hod. pochod odstartovali ambasadoři. Trasa pokračovala přes Pařížskou, Čechův most na Štvanici. Program byl opět bohatý, koncerty, spousta stánků, (včetně edukativního, kde edukátorky neziskových organizací Aliance žen s rakovinou prsu a Mammahelp, ženám vysvětlovaly jak provést správně samovyšetření). Po 16. hod. přišla očekávaná chvíle vypouštění balónků (se vzkazy, myšlenkami, přáním, vzpomínkami na ty, kteří už s námi nejsou). Každý si tuto chvíli užíváme po svém a téměř žádné oko nezůstane suché. Nepopsatelně emotivní moment. Hymnou pro letošní ročník se stala píseň YOU RAISE ME UP od Davida Deyla (stejně jako dvě předchozí), tentokrát ale přizval i Ivu Pazderkovou, Hanku Holišovou a Václava Noida Bártu. Při této písni jsem okolo sebe měla svou rodinu (mamku, taťku, Filípka a Ufónka), kteří mi při léčbě hodně pomáhají. Všichni jsme si vypustili balónek do bouřkového nebe a za pár okamžiků začala průtrž. Célé to bouřkové černé nebe dodalo na atmosféře. Pravda asi by bylo pro účastníky lepší být v suchu, ale mám bouřky ráda. Na zpáteční cestě jsme stáli 3 hod. na dálnici, ale to po celém dnu Filípek naštěstí prospal. Po celodenním maratonu, vedru, dešti je to můj hrdina.
Nezapomenutelná akce, která ve mně bude dlouho doznívat a z níž budu čerpat energii.
Klára Nademlýnská o Avon tričku
Písně Davida Deyla minulých ročníků
