Nový kozí život
Uběhlo pár dní, sedím na posteli a sbírám sílu. Dnes je pondělí, jsem tady už skoro týden. Zase to celkem rychle uteklo. Včera za mnou byl Filípek s našima, tak jsem byla moc ráda. Moc si vážím času, jenž jste mi návštěvou věnovali, ale o tom jsem psala v předchozím článku.
"Kdo sám v sebe doufá, ten nejlepší podporu naleznul." K. H. Borovský
Co se týká bolesti a zdravotního stavu, pár pánů už z traverzy slezlo. Líp se mi dýchá, ale dreny mám stále. Už se celkem těším, až se těch dvou kabelek zbavím. Všichni asi vnímáte ty venkovní teploty, ale věřte, že v nemocnici je ještě "líp". Takový sterilní skleník. Je tu opravdu příšerné klima a to si prosím představte mít na sobě týden v tomto teple kompresní nadkolenky a dokrmovat to paralenem a standardními návaly k hormonální léčbě.... Je vám teplo? Věřte, že může být hůř.
Teď zase hodně ocením můj PICC žilní vstup, je to opravdu paráda, všechny léky mi jsou podávány přímo do žíly. Nemuseli jsme napíchávat další kanylu a oběma stranám to spoustu starostí ušetří. Přes PICC mi byla podána i anestezie. Takže vy, co máte trable s žílami, nebojte se nechat si PICC zavést. Při chemoterapiích jsem se hodně trápila, jestli mi bude moc být vůbec ten den dána a jestli se objeví nějaká žíla. Pak mi sestřička pokaždé řekla, že kdyby pálilo nebo něco podobného, ať se hned ozvu, že se chemoterapie nesmí dostat mimo žílu ale, že prasknout samozřejmě může. To nebylo úplně uklidňující, seděla jsem tam ty dlouhé hodiny raději téměř bez pohybu. Jediné omezení, co osm měsíců mám, je že ruka nesmí pod vodu. Takže sprchování s potravinovou folií. V létě jsem letos bez koupání úplně. Více o PICCu píši v jednom ze straších článků. Zatím jsem se setkala, že se s ním moc nepracuje, ale když už o něm zařízení ví, je to veliká úleva pro všechny. Pro mě osobně lepší varianta jak port, dá se kdykoliv vytáhnout a není pod kůží, stále vidíte na vstup.
Jsem moc ráda za vaši podporu, je to moc milé. Většinou mi nejvíce píši lidé, kteří mě osobně vůbec neznají. Děkuji a slibuji, že se nenechám odradit pár jedinci a budu psát dál.
Co se týká mojí dušičky, co vám budu povídat, tam to momentálně úplně růžový není. Být tu po takovém zákroku zavřená je samo o sobě dost frustrující. Naivně čekat, že vás třeba někdo překvapí svou návštěvou... Další ubíjející věc je zase ta odkázanost na druhé. Nevěřila bych, že si sama neumyji ani ruce, protože nedokážu stisknout mýdlo. Nedám si nabíječku do zásuvky, nenaleju pití, nezavřu okno, neobleču, neumyju a vlastně skoro nic. Nikdy jsem nespala na zádech, což je teď jediná povolená poloha na několik měsíců. Myslím, že je normální, po tom všem nebýt psychicky úplně ve formě. Je to velký zásah do těla a to je opravdu hodně unavené, vyčerpané a bolavé.
Jak tak ležím na posteli a praží sem slunce, mám zavřené oči a představuji si, že jsem na své oblíbené pláži. Dala jsem si za cíl, že se tam stůj, co stůj příští rok podívám. Mám otevřené okno, kterým pozoruji letící letadla. "První moje dobrodružná cesta bude určitě vést do Itálie..", zamyslím se a zabírá to líp jak tabletky. Nejlepší lék na bolest byl ale stejně ten můj malý divoch, co vedle mě včera ležel v posteli. Bylo mi ho hrozně líto, byl vystrašený a bál se o mě. Navštívit mě ale za každou cenu chtěl. Je to hrdina a obrovský silák.
Další můj zabiják času jsou knížky a filmy. Pan a Paní Adelmanovi parádní, film na vaše doporučení. Smála jsem se i brečela. Další film Stejně tak jiný jako já stojí za zkouknutí. Do třetice jsem na lůžku viděla MILADU, to myslím komentář nepotřebuje. Najednou mé bolesti na hrudi nebyly takové.
Operace i následná péče probíhá, jak jsem psala, na plastické chirurgii v nemocnici Na Bulovce.
Celému oddělení bych chtěla za péči moc poděkovat. Zvláštní a obrovské díky patří paní doktorce Hromádkové a doktoru Kmentovi, sestřičkám, co měli službu první noc po operaci.
Ještě jedno speciální poděkování je pro společnost, která provozuje v areálu automat na nanuky, Filípek má nezapomenutelný zážitek a myslím, že přístroj bude chtít i od Ježíška. Skvělý nápad!
Užívejte léta, svobody, pohybu a zdraví. Já si jdu zahrát loutkové divadlo s těma Karkulkama, co mám stále při sobě.